Míry, váhy, mince, čas


Váhy

Zpočátku se vážilo jen zlato a stříbro, ostatní se měřilo. Mince nebyly, pouze zrnka, tyčinky nebo kousky kovů v různých tvarech. Základem váhy byl šekel (sikl) neboli lot, který se nazýval lotem svatyně, protože se uchovával ve stánku jako normál (II M.30,13; II M.38,24-26).
Ve zlatě měl lot 16 g, později asi 11 g. Časem se také počítalo jen 50 lotů na libru.
Ve stříbře byla váha o něco menší, lot něco přes 14 g, libra tedy měla 700 g a centnéř 42 kg.
Slovo lot se překládá jako váha u Amos.8,5 (přivětšovali váhy=zvyšovali hmotnost závaží).

V Bibli se uvádějí tyto váhy:
  • 1 gera (zrno, haléř (III M.27,25 a IV M.3,47), peníz (II M.30,13; IV M.18,16 a Ezech.45,12)) = 0,8 g
  • 1 šekel = 1 lot = 2 beka = 20 ger = 16 g
  • 1 libra (I Kral.10,17), (mina) = 60 lotů = 960 g
  • 1 hřivna (centnéř, talent)= 60 liber = 58 kg


    • Jinde je hřivna rovná libře, nikoliv talentu:
  • 1 hřivna (máne) = 60 šekelů
  • 1 talent (kikkár) = 60 hřiven = 30 kg

    • Existoval i tzv.:
  • šekel lehký = 8 g
  • lehká hřivna = 0,5 kg
  • těžká hřivna = 1 kg

    • Jinde je i:
  • 1 hřivna = 50 šekelů
  • 1 talent = 3000 šekelů (místo 3600)

Mince

Zpočátku byla platební jednotka šekel (16 g) stříbra.
Skutečné peníze přišly do oběhu až asi v 6.stol př.Kr. (vyskytovaly se tedy až po návratu Izraelců z babylónského zajetí). Zpočátku se používal vážený kov, tak jako bylo zmíněno v předchozím odstavci a váhy vlastně byly platidlem. Jednotkou byl šekel, mina, hřivna nebo lot, libra, centnéř. Hodnota se dá jen těžko určit, můžeme usuzovat jen podle ceny zlata a stříbra. Užívaly se i menší kousky a jako výměný kov se zavedl i bronz.
Za vlády Daria Hystapse Perského (581-485 př.Kr.) byly raženy první mince dareikony (darkony, darejky) s obrazem krále klečícího s lukem v jedné a šípem v druhé ruce. Je o nich zmínka u Ezd.8,27 (Kraličtí je překládají jako drachmy) a I Par.29,7 (Kraličtí jako zlaté). Tyto mince o váze asi 8 g byly běžným platidlem na Východě až do doby Alexandra Velikého. Kromě toho se o drachmě mluví v Ezd.2,69 a Neh.7,71-73, kde však pravděpodobně jde o jinou minci (darkemonim).
Po rozdělení Alexandrovy říše byli Židé pod nadvládou Ptolemeovců a Seleukovců a užívali egyptské a fénické mince tetradrachmy, didrachmy a drachmy, které se rovnaly šekelu, půlšekelu a čtvrtšekelu.
Šimon Makabejský dosáhl práva razit vlastní mince - razil stříbrné šekely a půlšekely a bronzové šestiny šekelu. Později i herodovci razili své mince, nakonec s obrazem císaře.

V Novém Zákoně se mluví o těchto mincích:
    Stříbrné mince:
  • 1 šekel (stříbrný (Mat.26,15), tetradrachem, čtyřdrachma, stater) = 16 g stříbra = 4 denáry
  • 1 půlšekel (didrachem, dvoudrachma) = 2 denáry
  • 1 denár (drachma, "denní peníz" - denní výdělek dělníka (Mat.18,28), groš (Mark.6,37; Luk.15,8; Mat.17,27)) = 16 haléřů =  4 g stříbra

    • Bronzové mince:
  • 1 haléř (Mat.5,26; Luk.12,6), (penízek (Mat.10,29), assarion) = 4 kondrantes
  • 1 kondrantes (quadrans, čtvrtá část peníze) = 2 šarty (Mark.12,42, Luk.21,2) (leptony)

    • Ostatní:
  • 1 mina = 100 denárů (hřivna Luk.19,13). Váha kolem 500 g.
  • 1 talent = hřivna (Mat.18,24) = 60 min nebo 6000 denárů, tedy 1500 šekelů


Objemové míry
Délkové míry
  • loket obyčejný (V M.3,11) = cca 40 cm
  • loket královský (Ezech.40,5) je větší o dlaň = cca 55 cm
  • loket římský = 1,5 stopy = cca 64 cm
  • 1 loket = 2 pídě = 6 dlaní (pěstí, šířka 4 prstů) = 24 palců
  • 1 prut = 6 loket = 3,3 m
  • 1 hon (stadion) = 300 loktů = cca 192 m
  • 1 římská míle = 1000 kroků = 1,5 honu
  • cesta jednoho sobotního dne = 2000 loket = 969 m

Časové údaje

Den (kalendářní) začínal západem slunce a trval zase do západu slunce. Den (bez noci) se dělil na dvanáct hodin a Židé ho počítali od východu slunce (devátá hodina u Mat.27,46 odpovídá naší 15-té hodině).
Římané počítali den od půlnoci a takto ho počítá i apoštol Jan.
Ve Starém Zákoně je zmínka o hodině v Dan.3,6 a o slunečních hodinách v II Kral.20,9.
Noc se dělila na první bdění do půlnoci (Plac.Jer.2,19), prostřední bdění do 3 hodin (Soud.7,19) a jitřní bdění (II M.14,24).
V Novém Zákoně byly čtyři bdění (Mark.13,35) a to první 18-21 hodin (večer), druhé (Luk.12,38) 21-24 hod (půlnoc), třetí 24-3 hod (když kohouti zpívají) a čtvrté (Mat.14,25) 3-6 hod (ráno).
Tak jak byla rozdělená noc na čtvrtiny, které se nazývali bděními, tak se také obdobně rozdělovalo 12 hodin dne (Jan.11,9) na čtvrtiny a každá čtvrtina se nazývala hodinou podle té, kterou čtvrtina začínala.
Tak se první část dne nazývala první hodina, protože první hodinou začínala. Druhá část začínala po třetí hodině a proto se nazýval třetí hodina, třetí část se nazývala šestá hodina a čtvrtá část devátá hodina.

Týden měl sedm dní. Dny v týdnu neměly názvy, ale označovaly se čísly. První den po sobotě je naše neděle. Kraličtí ten název užili v I Kor.16,2 (v každou neděli), ale v poznámce pod čarou připisují v každý den po sobotě.


Měsíce

Měsíce se počítaly podle oběhu Měsíce a měly 29 nebo 30 dní. Rok měl 12 měsíců a protože se rok počítal podle Slunce, vždy několik dní zbylo. Aby se tento přebytek vyrovnal, byl každý třetí rok o měsíc delší, měl tedy 13 měsíců a tento měsíc se nazýval Ve Adar.

Měsíce jsou v Bibli uváděny čísly nebo názvy v tomto pořadí:
    1Abib (Nisan)březen-duben
    2Zivduben-květen
    3Sibankvěten-červen
    4Tamuzčerven-červenec
    5Abčervenec-srpen
    6Elulsrpen-září
    7Tišri (Etanim)září-říjen
    8Bulříjen-listopad
    9Kislevlistopad-prosinec
    10Tebetprosinec-leden
    11Šebatleden-únor
    12Adarúnor-březen
Abib má název od obilí protože v těchto teplejších krajinách bývalo již v tomto měsíci obilí zralé a začínala sklizeň. Proto se někdy název vysvětluje jako měsíc nového obilí. Kaldejsky se nazývá Nisan.
Zima začínala v devátém (Jer.36,22) měsíci a trvala asi do jedenáctého měsíce.


Hlavní výroční slavnosti a svátky (II M.23,14)
  • Slavnost fáze a přesnic (III M.23,5; V M.16,1) na památku odchodu z Egypta. Slavnost přesnic se jmenuje podle toho, že jedli přesné (nekvašené) chleby; jinak také velikonoce. Tyto svátky se konaly 14. dne v měsíci Abib (Nisan).
  • Slavnost žní nebo prvotin byla sedm týdnů po velikonocích (III M.23,15; V M.16,9), jinak také slavnost téhodnů, letnice.
  • Slavnost stánků nebo sklizně III M.23,34) byla patnáctého dne sedmého měsíce, tedy na podzim, když se sbíralo ovoce, víno a všechna úroda. Slavnost stánků se jmenuje podle toho, že během těchto svátků lidé zůstávali sedm dní ve stanech na památku toho, že tak bydleli na poušti.
  • Svátek troubení III M.23,24) byl prvního dne sedmého měsíce. Tehdy začínal kalendářní rok (na rozdíl od církevního), kdy nakupovali, prodávali, najímali služebníky a slavili milostivé léto.
  • Milostivé léto se slavilo po sedm krát sedmi letech vždy každý padesátý rok (III M.25,10), kdy se každý vrátil ke svému majetku a ke své rodině, protože toho roku byla vždy vyhlášena svoboda všem lidem v zemi.