Okénko pro neznaBohy

O čem se tady vlastně píše?
O Bibli. Biblos znamená řecky Kniha (biblia-knihy). Bible jsou skutečně Knihy - není to jeden příběh, ale několik příběhů od různých autorů, kteří ale psali Božím vnuknutím. Postupem času se jednotlivé knihy tříbily, až se křesťanské církve dohodli na tzv. kanonických knihách, t.j. na těch, které měly vážnost a nebyla zpochybňovaná jejich inspirace Bohem.

Jaký je rozdíl mezi světovými náboženstvími?
        Související názor na Izrael
Jak Bibli číst?
Co je v Bibli napsané?
Starý Zákon
Nový Zákon
Vztah Nového a Starého Zákona
Řeč v podobenstvích
"Pokud Bůh je, je sadistickej parchant"
Právo stvořitele
Příběh o utrpení Joba
Příběh o roztrhaných dětech
Proč Bůh nezasáhne?
Zarputilý atheista
"Dokažte mi, že Bůh existuje"
Bůh se dokazuje samotnou existencí světa
Počet pravděpodobností
Pokrytečtí věřící
"Lidé se vyvinuli z prvotního incestu"
Proč křesťani odsuzují homosexuály?
Jaký je význam velikonoc?
Zmrtvýchvstání
"Ježíš umřel pro něčí hřích, ale ne pro můj"
"Bible je snůška mýtů"
Co je to parchant?


Jaký je rozdíl mezi světovými náboženstvími?
I když se zdá, že Křesťanství, Židovství a Islám spolu nemají nic společného, opak je pravdou. Všechna tato náboženství uctívají stejného Boha, Otce, Boha Silného Nejvyššího, Boha nebeského, Boha bohů, Boha duchů, Starého dnů, Boha Jákobova, Hospodina zástupů, Svatého Izraelského, Otce světel, Boha Živého, Boha Jahve, Boha Alláha - stále se jedná u tu samou "osobu".
Pokud Vás zajímá stvoření světa, přečtěte si (alespoň začátek) 1.Knihu Mojžíšovu neboli Genesis (Stvoření). To je první kniha v Bibli (i když ji u mě najdete až v prostředku). V ní se dozvíte, že Bůh Hospodin stvořil Člověka Adama a později si vyvolil jednoho z jeho potomků, Abrahama.
Ten měl prvního syna Izmaela s otrokyní a ten se stal "otcem" všech "synů pouště" (Arabů atd.). Druhý syn, Izák pak byl právoplatně porozen zákonitou manželkou a stal se "otcem" vyvoleného národa - Židů neboli Izraelců (podle jeho syna Jákoba-Izraele).
Související názor na Izrael

Rok 0, kdy se (zhruba) narodil Ježíš Kristus (Spasitel, Mesiáš, Boží Syn, Syn člověka, Slovo, Světlo, Pomazaný, Pán, Výstřelek, Žádoucí), se pak stává rokem vzniku Křesťanství. Židé očekávali příchod Spasitele, který se dostavil v osobě Ježíše Krista. Ti co mu uvěřili, že je Boží Syn a Spasitel, stali se Křesťany, ostatní Židé, kteří mu neuvěřili, dodnes očekávají příchod Spasitele.

Nahoru

Jak Bibli číst?
Snažil jsem se uspořádat pořadí knih tak, aby bylo "čtitelné". Můžete začít nahoře a skončit za týden dole. Pokud má člověk potíže s udržením pozornosti, může začít jako první číst Evangelium sv. Marka - je nejstarší, nejpůvodnější a hlavně nejkratší. Po něm bych doporučoval přečíst Skutky Apoštolů, které na evangelium navazují. Pokud se cítíte na "kázání", zkuste Pavlovy listy Římanům a/nebo 1.Korintským. Ze Starého Zákona je poměrně čtitelná 1.Kniha Mojžíšova neboli Genesis, známé příběhy lze nalézt také v Knize Soudců. Pokud všechny tyto knihy zvládnete a chcete další, vraťte se do Nového Zákona na ostatní evangelia a Listy. Začněte si všímat odkazů do Starého Zákona, zejména do Žalmů a k prorokům (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Zachariáš). Dobře se čtou knihy Job, Přísloví, Kazatel, ale i 1. a 2. Samuelova a 1. a 2. Královská. Jestli mohu doporučit, knihy Zjevení v Novém Zákoně a 2. až. 5. Mojžíšova si nechte až na konec, ty se čtou obzvláště špatně - prvně zmíněná je hodně horrorová, ostatní pak velice suše psané.

Nahoru

Co je v Bibli napsané?
Bible se skládá ze Starého Zákona (od stvoření Světa do příchodu Ježíše) a Nového Zákona (od narození Ježíše po jeho smrt a vznik křesťanství).

Starý Zákon
Starý Zákon začíná Genesis: 1. knihou Mojžíšovou. Bůh stvořil Svět, vesmír, přírodu, zvířátka a Člověka (Adama a Evu), to všechno během šesti dní a sedmý den odpočíval (to byla sobota, která se ctí jako svátek, týden začínal nedělí, viz např. Adventisté Sedmého Dne).
Bůh měl své anděly, služebné duchy. Nejoblíbenější anděl se jmenoval Lucifer (Světlonoš), který byl Bohu nejbližší. Pak ale zpychl a chtěl být větší, než Bůh, za to byl svržen na Zem a strhl s sebou 1/3 andělů (démonů), a vládne Zemi.
V podobě hada navedl Adama ke hříchu (Adam s Evou žili v ráji (rajské zahradě) na Zemi (asi v nynejším Iráku), byli nazí a nebyli hříšní - měli zakázáno jíst plody stromu Poznání Dobrého a Zlého. Had (satan, Lucifer) je navedl, aby si z něj vzali, čímž se jim otevřely oči, oni poznali, že jsou nazí, začali se stydět a bát se Boha, co jim udělá, až na to příjde.
Tím zhřešili a Bůh je vyhnal z Ráje, oni měli děti a neobraceli se moc k Bohu a hřešili čím dál víc (Kain zabil Ábela), až se Bůh rozhodl, že Člověka zničí. Poslal na Zem potopu a protože z lidí byl dobrý pouze Noe, dovolil jemu a jeho synům a snachám, aby se se všemi zvířaty (od každého druhu pár) zachránili v Arše, která po potopě přistála na hoře Ararat v Arménii - a jsou tam prý archeologické zbytky, čili úplně to legenda není.
Všichni ostatní zahynuli a Noeova rodina zalidňovala znova Zemi. Lidi pak vesměs zase byli zlí, neposlouchali tak je Bůh trestal a vybral si Abraháma, ze kterého měl vzejít vyvolený národ. Abrahám měl syna Izáka a ten Jákoba, kterého Bůh přejmenoval na Izraele. Izrael pak měl 12 synů, z jednoho z nich Judy, pak vzešel král David a ze stejné větve později Ježíš. Když byl hlad, Jákob se syny se odstěhoval z Palestiny do Egypta a byl tam 400 let. Bůh pak pomocí Mojžíše vyvedl Izraelce z Egypta zpátky do Palestiny (přešli po dně moře suchou nohou atd.). Bůh s Izraelci učinil smlouvu, že Ho a jenom Jeho budou uctívat za to, že je vyvedl z otroctví z Egypta; a povede se jim dobře. Izraelci se ovšem raději klaněli modlám a Bůh je trestal a oni úpěli a Bůh jim odpouštěl.
Tehdy byla tzv. theokracie - Bůh vládl lidu pomocí soudců, kteří vynášeli soud nad lidem podle Jeho vnuknutí. Lidé ovšem podle vzoru okolních národů chtěli krále, tak jim ho Bůh dal (Davida), ovšem lidi to odvedlo dál od Boha, protože žili podle vzoru králů a ti často uctívali modly a ne Boha.
Nakonec Bůh nechal Izraelce padnout do Babylónského zajetí. Mezitím spousta proroků prorokovala příchod Ježíše. Palestina byla skoro pořád pod něčí nadvládou (v Ježíšově době pod římskou).

Nahoru

Nový Zákon
Nový Zákon začíná narozením Ježíše. Maria, jeho matka, byla panna a měla si vzít Josefa, který byl z Davidova rodu (to je důležité kvůli proroctvím). Navštívil ji anděl a řekl: Počneš z Ducha svatého (to je ten třetí z Boží trojice Otec Bůh, Syn Ježíš a Duch svatý) a nazveš své dítě Ježíš. Maria souhlasila a počla (a zůstala pannou, dokonce snad i po porodu (Vánoce), ten se měl odehrát nějak mysticky). Tehdá se nemanželské početí trestalo ukamenováním, čehož ji chtěl Josef uchránit, tak ji chtěl tajně propustit, ale anděl mu to vysvětlil a on si Marii vzal.
Ježíš vyrůstal až do 30-ti let jako tesař a pak přišel k Jordánu a nechal se pokřtít od Jana Křtitele. V tu chvíli na něj sestoupil Boží Duch a on začal hlásat Boží slovo, uzdravovat lidi apod. To dělal 3 roky a pak byl zrazen jedním z 12-ti apoštolů - učedníků - Jidášem. Kněží ho dali Římanům (protože prý pobuřoval lid) a Římani ho ukřižovali.
Ježíš po 3-ech dnech vstal z mrtvých (VelikoNoce - Velká Noc) a pobýval 40 dní s učedníky a pak byl vzat do Nebe. Byl zabalen do nějakýho toho Toulouskýho plátna, které se prý ještě dochovalo a je to jedna z nejvzácnějších relikvií.
Jeho učedníci pak rozšířili křesťanství, hlavně Pavel, který nejdřív křesťany pronásledoval, pak se mu Ježíš zjevil, on uvěřil a byl jeho nejhorlivějším šiřitelem.

Nahoru

Vztah Nového a Starého Zákona
Přestože se říká, že Nový Zákon je nový místo starého, není to tak úplně pravda. Zřejmě některá dogmata ze Starého Zákona jsou nahrazena - např. místo Oko za oko je v Novém: Udeří-li tě někdo v tvář, nastav druhou - což je v přímém protikladu, ovšem, člověk asi musí myslet taky na dobu, kdy tyto zprávy vznikly - tehdá bylo naprosto normální, že člověk něčemu věřil, musel si jenom vybrat čemu, dnes myslí také na to jestli. Tehdy bylo naprosto normální zničit město jako "klaté" včetně dětí, starých a poroztínání těhotných, protože největší hřích bylo nevěřit v Boha, respektive "smilnit s modlami", a to se např. týkalo celého města.

Nový zákon tyto věci chápe úplně jinak. Ovšem, třeba sobotu tehdejší kněží (farizeové, saduceové) brali jako zákon, kdo v sobotu pracoval, byl hoden kamenování. Ježíš ovšem v sporu o sobotu říká, že Sobotu (Sabbath, Šabat) nám dal Bůh kvůli tvrdosti našeho srdce, stejně jako např. propouštěcí lístek pro nechtěnou manželku (ta odešla o žebrácké holi), Ježíš mluví o tom, že Syn Člověka (jak se sám nazývá) panuje i nad Sobotou (učedníci mohli v sobotu pracovat) a co Bůh spojil, člověk nerozlučuj (tedy nikdo nemá odhánět manželku, i když ji nemiluje - tehdá, pokud nechápeš, nebyla rovnost pohlaví jako dneska, ale rody se vypisovaly podle synů a jen vyjímečně, pokud syni nebyli, mohla být pokračovatelkou rodu dcera; manželka byla víceméně služebnice, muž mohl jít za nevěstkou, ale běda, kdyby se spustila manželka - viz. kamenování).
Ve starém Zákoně jsou třeba stanovena čistá zvířata, která se mohou jíst - ryby, hovězí, což v Novém Zákoně je v jistém smyslu dovoleno jíst cokoliv. Ve Starém Zákoně je spousta obřadů a omezení, Nový Zákon říká, že člověk, který je od přirození (žije na Zemi v moci satana) zlý, může být spasen pouze z milosti - tedy rozhodnutím Ježíše o těch kteří v něj věří, člověk asi, a zvlášť moderní, není schopen splnit zákony Starého Zákona. Protože, kdo v Ježíše věří, neumře (v duchovním smyslu), ale má život věčný.

Nahoru

Řeč v podobenstvích
Ježíš mnohdy mluví v podobenstvích, například:
Člověk založil vinici a dal ji do nájmu vinařům. Ti pěstovali víno, ale úrodu neodevzdávali Člověku, Člověk se tedy zlobil a posílal své služebníky, aby daň vymohli. Vinaři všechny spráskali a Člověk se rozhodl, že pošle svého Syna, kterého snad budou mít ve vážnosti. Vinaři viděli syna, říkali si: Dědic, zabijeme ho a vinice zůstane naše. Když viděl Člověk, že zabili jeho Syna, vyhnal vinaře, a vinici dal jiným vinařům.
Výklad: Bůh dal Izraelcům Palestinu (zemi Kanánskou), ti ovšem neplnili, co po nich chtěl (uctívat Ho, neklanět se modlám), proto Bůh posílal pravidelně proroky, skrze něž zvěstoval svoje slovo (přání). Proroci ale nebývali přijímáni v dobrém. Proto poslal svého Syna jediného (Ježíše), aby jim otevřel oči, ovšem Izraelci ho zabili. Proto rozptýlil Bůh Izraelce do všech koutů Světa a svoji "laskavost" obrátil k jiným lidem (ne-Izraelcům, jako třeba nám).
A proč se vlastně používají podobenství neboli přirovnání? Má to dva důvody - praktický a řekněme duchovní. Praktický důvod spočívá v tom, že tehdejší židovské obyvatelstvo s vyjímkou kněžích nebylo vzdělané a podobenství jim popisovanou situaci přiblížilo. Duchovní důvod byl ten, že Bůh na druhou stranu chtěl pravdu skrýt před vzdělanými lidmi, kteří, přestože byli vzdělaní, neplnili jeho příkazy. Ježíš proto obsah některých podobenství objasňuje pouze svým učedníkům, jiné věci zjevuje až Bůh čtenáři Bible.

Nahoru
Zaslechl jsem i některé názory nebo dotazy nevěřících, tak je zkusím probrat jeden po druhém:

"Pokud Bůh je, je sadistickej parchant"
Je to slovo do pranice - podstatnější je ta první půlka (já vám pořád vysvětluji, že poloviny musí být stejné a ta větší polovina z vás to nechce pochopit!).
Pokud Bůh je - vyjadřujeme-li pochybnost, nevíme, Bůh může být a nebo nemusí být. Rozeberme si to popořádku - tedy od konce.
Představme si, že Bůh není. Pokud někdo není, nemůže být hrdina - ani parchant. Implikace pokud-potom tedy nemá smysl - není žádné pokud, pokud má být potom.
Možné verze tedy jsou:
1) "Bůh není a tedy není sadistickej parchant" - to je zbytečná informace.
2) "Bůh není a tedy je sadistickej parchant" postrádá smysl - provinil se snad tím, že není?
Trochu smyslu nacházíme v případě, že Bůh je. Věta by tedy měla znít: Bůh je (a je) sadistickej parchant. Z toho ovšem vyvozujeme, že Bůh je, existuje, uznáváme jeho existenci. Pokud jeho existenci uznáme - uznáváme, že je Bohem - můžeme pronést zbytek věty?
Bůh existuje - máme to potvrzené od autora výroku. Bůh stvořil svět, život, rostliny, zvířata a lidi.

Nahoru

Právo stvořitele
Má právo ten, kdo umí něco stvořit, to něco taky zničit? Mám za to, že může. Pokud by nemohl, kdo by Mu to mohl nařídit, kdo by Ho mohl odsoudit? Pokud Bůh všechno stvořil - musí snad uznávat nějakou normu, která by ho svazovala? Kdo by vytvořil takovou normu? Někdo vyšší než Bůh? Bůh bohů? Vytloukáme monoteismus polyteismem (jednobožství mnohobožstvím, pozn.aut.)?
To je asi hloupost, radši zůstaňme u jednoho Boha. Normu, která Boha svazuje, by mohl eventuelně vytvořit pouze nějaký z Božích výtvorů - pravděpodobně člověk. A teď uvažujme: Může výtvor rozkazovat tvůrci? Může žák učit učitele, voják velet generálovi, zaměstnanec řídit ředitele? Ne, myslím, že ne.
Náš problém je v tom, že si dáváme sami své mravní normy. Tyto normy ale z logiky věci platí pouze pro nás, pro lidi a nám podřízená individua (třeba zvířata). Na Boha, který je nám nadřízený, nemáme žádnou normu podle které bychom Ho mohli soudit. Někteří z Vás vrtí hlavou a nechtějí se s tím ztotožnit. Nezapomínejme ale, že Bůh, který všechno stvořil, může dávat život (mimo stvoření světa např.: oživení Ježíše, oživení Lazara, oživení mrtvých svatým Petrem a Pavlem nebo proroky Eliášem a Elizeem (jinde Elíša)). Ten, kdo dává život, může život také brát.
To se nedá srovnávat s lidskými zákony - který člověk může dát život, aby ho pak mohl brát? Nemylme se v představě, že např. muž dává život tím, že zplodí dítě. Není to pravda. Dítě se narodí, protože Bůh dal člověku rozmnožovací schopnost (nemusím snad rozebírat slovo rozmnožovací - rozmnožovat znamená kopírovat, ale ne vytvářet...). Ale může muž zplodit dítě, když je neplodný, silou vůle? Může člověk vdechnout život mrtvému? Ne, nemůže, to si jen něco nalháváme.

Nahoru

Příběh o utrpení Joba
Ve Starém Zákoně je popsán příběh Joba, který byl velmi bohabojný a Bůh mu požehnával. Ďábel chtěl ale Joba pokoušet a seslal na něj všechny možné rány, připravil ho o majetek, o rodinu a o zdraví. Job trpěl a naříkal a jeho přátelé místo toho, aby ho utěšili, tak mu dokazovali, že si za své neštěstí může sám a Job obvinil Boha, že na něj takové neštěstí seslal. Nakonec se do toho vložil Bůh a v knize Jobově v kapitolách 38-42 Joba kárá a vysvětluje, že On je stvořitel a stvořitele nelze soudit. Doporučuji si přečíst.
Vražda je těžký zločin pro člověka, který sám neumí život dát. Ale Bůh si může dělat, co chce, On život dává a tak si ho také může brát.

Nahoru

Příběh o roztrhaných dětech
Když už jsem nakousl i toho Elizea, v Bibli existuje příběh o dětech, které nadávaly prorokovi Elizeovi, Elizeus je proklel, z lesa vyběhly dvě medvědice a roztrhaly 42 dětí (2 Královská 2,23-24).
Na první pohled bestiální čin. Na druhý pohled - v následujících kapitolách prorok Elizeus jiné dítě oživil (2.Královská 4,32-35). Prorok byl v tehdejších dobách pravá ruka Boha a měl mnohdy podobné schopnosti, jako Bůh - správněji by se řeklo, dokázal konat ve shodě s Bohem - žádný člověk nemůže sám oživovat bez pomoci Boha. A protože rouhat se Bohu je hřích, je hříšné i posmívat se "Prvnímu po Bohu". Toho se děti dopustily a byly potrestány. Svoje poslání pak Elizeus potvrzuje následnými zázraky včetně oživování.
Pokud je trestnost rouhání se Bohu nepochopitelná, mohl bych odkázat např. na příběh Saula - to byl první židovský král. Bůh sice lidi zrazoval od toho, aby měli svého krále, ale lidi nedali jinak, než že krále mít musí. Bůh lidi varoval a říkal jim, že král bude vládnout lidem a lidi mu budou muset vzdávat čest, protože král je daný od Boha a stojí na místě Boha, takže ho lidé musí respektovat. Když byl Saul korunován, někteří lidi se Saulovi posmívali a Saul dělal, že je neslyší (1.Samuelova 10,27). Tím ovšem Boha rozlítil, protože tím, že se sám nechal urážet, tak vlastně nechal beztrestně urážet Boha. Bůh viděl, že toto nebude dobrý král a nechal pomazat druhého krále, Davida.

Nahoru

Proč Bůh nezasáhne?
Jsou lidé, kteří v určitém okamžiku v životě uvěří v Boha a jiní, kteří naopak pod dojmem nějaké hrozné skutečnosti víru ztratí. Často pokládaná otázka ateistů je, proč Bůh nezasáhne, proč nechává lidi vraždit, proč tomu nezabrání. Proč to tak je, to ví jen Bůh sám - ale dá se říct, že Bůh dal lidem svobodu - svobodu obrátit se k Bohu nebo se od něj naopak odvrátit, svobodu milovat nebo zabíjet. Vezměme si to od začátku - Bůh stvořil člověka ke svému obrazu - tedy nabídl mu ideální život v ideálním prostředí (rajské zahradě).
Člověk se Bohu podobal (pravděpodobně i) fyzicky, ale i mentálně - ovšem s jednou vyjímkou - Bůh je svatý, tedy naprosto bez hříchu. Člověk ale do svého života vpustil hřích a tím pádem byl vyhnán do reálného života v nehostinné zemi. Už od počátku byl člověk zlý a Bůh se na to nechtěl dívat, tak na svět přivedl potopu, všechny zlé lidi zahladil a ponechal jenom rod Noea, který byl spravedlivý. Ale jeho děti byly taky zlé a Bůh je trestal za jejich hříchy. Vyvolil si židovský národ, který Ho měl ctít, dal mu svoje zákony - ale židi stejně tyto zákony porušovali. Bůh říká, že lidé jsou tvrdohlaví a zlí a žádná Boží "intervence" nikdy lidi nepoučila tak, aby se svých hříchů vzdali.
Bůh tedy "změnil taktiku" a řekl: "Když mě nechcete poslouchat, neposlouchejte. Už se Vám déle nebudu vnucovat a nutit Vás žít podle mého návodu". Bůh tedy přestal přímo zasahovat do života lidí a dal lidem jedinou možnost, jak překročit propast hříchu mezi člověkem a Bohem. Ten, kdo se chce Bohu odevzdat, musí vyznat své hříchy a přijmout do svého života Ježíše Krista, který je mostem přes propast. Bůh dal věřícím možnost modlitby a s pomocí modlitby mohou lidé žádat Boha o zásah, například o uzdravení, o napravení hříchu apod.
Lidé vyměnili sami vládu Boha za vládu králů, prezidentů atd. Místo modliteb mají zábavu, kulturu, sport, Boha nepotřebují a neznají ho. Když se pak dostanou do složité situace, někdo třeba umírá, člověk se najednou začne spontánně modlit a má ten dojem, že Bůh je nachystaný, aby pro něj nějaký zázrak mohl udělat - a pokud neudělá, tak je to důvod k prohlášení, že Bůh neexistuje. Ale lidé jsou nevděční - Boha doteď nepotřebovali, teď od něj potřebují nějaký zázrak a pak by se měl Bůh zase klidit za zdi kostela. Bůh ale pro lidi nechce záplatovat jejich děravé životy - Bůh chce, aby se mu lidi plně odevzdali, aby On jim mohl dopřát věčný život - to je mnohem důležitější, než lokální zázrak, který člověku přidá 20 let života, ale k čemu to člověku bude po smrti...

Nahoru

Zarputilý atheista
Lidi jsou schopní diskutovat o různých věcech, přátelsky filozofovat, ale pozor jakmile dojde na střet věřícího s nevěřícím. Věřící člověk ví, že Bůh existuje, nevěřící to neví, protože Ho neviděl, tak má za to, že neexistuje. Čili - dá se říct - od nevěřícího by se měla očekávat lhostejnost - nevím, jestli něco existuje, na můj život to vliv nemá, je mi to tedy lhostejné. Ale opak je pravdou - uvážliví filozofové se najednou změní a do krve by se rvali o to, "že něco NENÍ". Není to zajímavé? Já pro to mám své vysvětlení, ale nevěřící lidé ho samozřejmě kategoricky odmítají.
Jde o to, že duchovní sféra není jen "dobrý Bůh". Bůh totiž stvořil kromě světa, lidí, zvířat atd. i duchovní bytosti - anděly. Andělé jsou služební duchové, kteří provádějí určité věci podle příkazů Boha. Nicméně, nedělají to slepě, mají svou vlastní vůli.
Nejvyšší anděl Lucifer (Satan, Ďábel) byl za trest svržený na zem a od té doby se snaží mstít za své ponížení a proti Bohu bojuje. Bojuje tím způsobem, že ovládá lidi, našeptává jim lži a svádí je ke zlým skutkům. A nejjednodušší lež, která může lidem uškodit - a tím i Bohu, je ta, že Bůh neexistuje. Pro satana je tato věc velmi podstatná - jemu je jedno, jestli se američtí indiáni vyvinuli v Americe nebo přišli z Asie. O tomto tématu tedy nevěřící člověk diskutuje velmi klidně až pobaveně. Pokud ale dojde na existenci Boha, satan začne zuřit a agresivně promlouvat nevěřícím člověkem o tomto "lhostejném" tématu, majícím pro nevěřícího člověka stejnou důležitost, jako původ amerických indiánů - tedy nulovou.

Nahoru

"Dokažte mi, že Bůh existuje"
Nevěřící lidé často říkají: "Dokažte mi, že Bůh existuje a já v něj budu věřit".
Vtip je v tom, co to znamená věřit. Věřím tomu, že jsem měl k večeři špenát? No asi nevěřím, já to vím, že jsem měl špenát. Pokud mi můj kamarád z T-mobilu potvrdí, že zítra vypne T-mobile mobilní síť, tak vím, že bude vypnutá, opět tomu nemůžu věřit, pokud to vím. Věřit můžu, že zítra bude hezky - to mi nikdo dokázat nemůže. A jsme u toho: "Dokaž mi, abych věřil". Věřit člověk musí bez důkazů, jinak to není víra, ale znalost.
A Bůh, protože je to nejvyšší, nespoutatelná bytost prostě nemůže být naplno poznán - kdyby Bůh visel na nebi, každý člověk by na něj mohl zavolat a Bůh by mu odpověděl - to by pak přece nebyla víra. A navíc stoprocentní poznání je jakýmsi způsobem omezení jeho pozice - pokud něco znám, můžu předvídat Jeho reakce, můžu se na ně připravit a Bůh by pak nebyl všemocný.
Bůh se však dává poznat věřícím a míra jeho poznání je úměrná hloubce víry. Ale víra díky poznání neexistuje.

Nahoru

Bůh se dokazuje samotnou existencí světa
My lidé ve své pýše nad umem svých rukou a svou znalostí světa jsme schopní věřit v paradoxní skutečnosti.
Uvažujme logicky: udělá se ti z ničeho něco samo? Stane se z hromady písku hrad? Nebo spíš se časem hrad rozpadne do písku?
Vědecky se tomu říká entropie - neuspořádanost - pokud něco necháš na pospas, zlepší se časem jeho uspořádanost?
Já pozoruju, že co se nenatře, shnije a rozpadne se, zreziví a rozpadne se, nevím o případu, kdy by se nechaly v kastrólu ležet suroviny a po čase z nich bylo výborné Kung-pao nebo tak něco.
Čili v reálném životě nevidíme klesat, ale vzrůstat entropii.
Ale tato zkušenost se nám nijak neprotiví materialistické teorii vzniku světa:
Z ničeho vznikla při Velkém Třesku hmota, z původní beztvaré hmoty se vytvořily různé částice, tyto různé částice vytvořily jednoduché atomy, jednoduché atomy vytvořily složité atomy, neživá hmota ožila a živá hmota začla přemýšlet a vymyslela si Boha, abysme se měli čeho bát.
Jo, to určitě - celá historie vzniku světa je bezpochyby neustálý vzrůst, rozkvět, zvyšování hodnot - tedy snižování entropie - v přímém protikladu k našim reálným zkušenostem!
Jak by se toho mohlo dosáhnout bez zásahu zvnějšku, bez dodávek "energie" na syntézu složitějších struktur z jednodušších? Obecný neřízený systém je degradační, jak vidíme dnes, ne gradující, jak předpokládáme, že se svět vyvíjel.

Kolega z práce říkal: je to přírodní výběr, to co bylo slabé, zaniklo a zůstalo jenom to silné.
Jen to silné? Jsou silnější primitivové nebo inteligenti? Hrubá síla myslím vždycky poráží to dobré a ušlechtilé.
Výběr? No řekněme, milión sloučenin a jedna vhodná, z miliónu vhodných jen jedna vhodná atd., no prosím.
Ale - Kdo je vybírá - kdo ponechá ty vhodné a zničí ty nevhodné aby neubíraly "živiny" a prostor? A pokud nikdo takový není (podle materialistů), co počet pravděpodobností - hrál někdo letadlo? Ví jak rychle narůstají geometrické řady?

Nahoru

Počet pravděpodobností
Představme si, že k tomu, aby se z "ničeho" stal myslící člověk je třeba (jen) 100 vývojových etap.
Představme si, že v každé etapě (náhodou) vždycky vznikne třeba (jenom) 10 kombinací sloučenin. Jenom jeden výsledek z těch kombinací je správný, čili 10x10x...x10, to celé 100x, čili 10100, číslo, které má 100 nul (nebo 33 trojic tisíc, milión, miliarda, bilión, biliarda (to je zatím 1015)).
Tyto počty nemají smysl, pokud se podíváme na čas jako neomezený zdroj - židé počítají 6.000 let od stvoření Světa, Křesťani jsou ochotní jít i dále (první týden stvoření mohl taky trvat tisíce let).
I ten největší materialista neuvažuje o době od Big Bangu větší než v řádu miliard let. Znásobte si současně uznávaných 15 miliard let (tedy 15x109) x 365,3 (dní), pak x 24-mi (hodin), pak x 60-ti (minutami) a ještě x 60-ti (sekundami) - dostanete 5x1017. Buďme velkorysí a odhadněme stáří vesmíru ne na 15 miliard let, ale 200 x tolik - tedy 3 bilióny let - abychom dostali okrouhlou sumu 1020 - tedy číslo s 20-ti nulami. To je počet sekund od Big Bangu dodnes. Protože do 100 je to 80 nul, tedy 1080 krát víc, muselo by se tedy dít každou sekundu 1080 kombinací - to je čistá matematika - a nepředstavitelně velké číslo. A nezapomeňme - triviální příklad se 100 etapami a 10 možnostmi v každé...
Existuje vědní obor s názvem mikrobiologie nebo tak nějak, která se zabývá stavbou atomů sloučenin a jejich vzniku. Slyšel jsem v televizi jeho studenty, kteří potvrzovali, že ty pravděpodobnosti prostě nesedí - pokud by vývoj světa šel touto nekorigovanou cestou, nemohl by se stihnout v tomto daném čase (nemyslí se tím že by se stihlo jen třeba 90%, myslí se, že by se stihla třeba jenom 1 miliardtina (a to ještě volím představitelnou hodnotu) procenta).

To přece přemýšlivého člověka musí znepokojit. Co z toho vyplývá? - Svět mohl vzniknout působením vnější koordinační síly a nebo si můžeme namlouvat, že vesmír je starý ne miliardy let ale miliardy miliard let, že to jenom neumíme změřit.
Ano, jsme schopní přiznat, že to neumíme změřit, ale nejsme schopní přiznat, že Svět mohl vzniknout jinak, než náhodou (tím by byla ohrožena svrchovanost člověka).
Je to paradox, jsme lidé, kteří jsou schopní věřit v záhrobí, ve vesmírné mocnosti, v léčitelství, v numerologii, v kávovou sedlinu, ale bráníme se tomu nejpřirozenějšímu vysvětlení - že existuje Někdo, kdo má moc nad časem, nad prostorem, nad naším životem, kdo nás stvořil a chce jenom, abychom to uznali a nevěřili jiným lžím, které nám způsobí smrt.

Nahoru

Pokrytečtí věřící
Pro nevěřícího člověka jsou věřící ti "divní lidi, kteří klečí v kostele a modlí se k nějaké sošce, zle se na nás dívají zatímco farář przní v sakristii chlapečky". Jak už jsem dřív předeslal, Bůh nechává lidi, aby si svoje věci uspořádávali podle sebe. A náboženství je jedna z lidských věcí, která pro Boha nic neznamená. Bůh třeba nikde v Bibli nemluví o celibátu kněžích. Naopak, kněz by měl být podle 1.Timoteovy 3,2 muž ženatý s jednou manželkou. V katolické církvi však církevní zákony nevznikají výhradně podle Bible, ale nezastupitelnou funkci zde má i tzv. zjevená pravda, tedy vnuknutí, která mají nejvyšší představitelé církve (papež, arcibiskupové, kardinálové). Pod vlivem vnuknutí tedy byl pro církevní hodnostáře zaveden celibát - a tím jim vznikla samozřejmě strašná řehole, člověk nebyl stvořený k celibátu a pro značnou část kněží tato povinnost samozřejmě vede k určitému nevhodnému chování.
A proč se mluví o homosexualitě a pedofilii? Myslím, že vzhledem k příležitosti - dva knězi trápení celibátem se dokážou navzájem pochopit, zatímco mladá křesťanka navštěvující kostel ví, že "svést kněze je smrtelný hřích". Pomocníci knězů pak bývají mladí chlapci, nikdy to nejsou mladé dívky, protože ty by pro kněze byly "pokušením". Ale jak říkám, z následků nelze vinit Boha, jedině lidi. Některé církve pak pořádají svá setkání velice rituálně, lidé odříkávají naučené věty a mám za to, že náboženství je pak spíš zaběhlá procedura, než intenzívní osobní duchovní vztah k Bohu, jak by ho snad Bůh viděl radši.

Nahoru

"Lidé se vyvinuli z prvotního incestu"
Adam žil s Evou, která byla z Adama "naklonovaná" (vznikla z jeho žebra). Měli děti a jiní lidi nebyli. Je jasné, že se další generace dětí (vnoučata) musela narodit ze spojení buď Adamových dětí navzájem a nebo ze spojení Adama nebo Evy se svými dětmi. To celkem souhlasí. Přeskočme na chvíli několik dalších generací a vezměme si dobu, kdy už například žila desátá generace po Adamovi. Můžeme předpokládat, že se stále ženili jenom přímí příbuzní, tedy bratr se setrou? Proč, jaký by k tomu byl důvod? V Bibli se sice vždy hovoří o jediném následníkovi, ale také je napsáno, že otec kromě prvorozeného syna později plodil další syny a dcery. Adam podle Bible žil skoro tisíc let.
Televize nebyla, elektrika taky ne, číst se nedalo, co asi dělal Adam po večerech? Já myslím, že plodil syny a dcery, nejdřív s Evou, posléze se svými dcerami, vnučkami, pravnučkami atd. Podle Bible Adam žil ještě v době, kdy vyrostla osmá generace po něm. Pokud se v každé generaci narodilo například 100 dětí, z nichž někteří se narodili např. o 800 let později, než jejich nejstarší bratři - dá se předpokládat, že pokud se spojili s někým, kdo byl stejně starý, ale v úplně jiné generaci, z rodu, který žil v jiné oblasti - tak vlastně o příbuzenský svazek nešlo. Pesimista namítne, že původní DNA všech byla stejná.
Ano, ale po každé generaci se DNA trochu zmutovala, v každém "rodu" samozřejmě jinak, výsledkem bylo nepříbuzné spojení. Navíc - pokud je historie v režii Boha - tak Bůh zakázal incest až v Mojžíšových dobách (3.Mojžíšova 18,6) - do té doby byly příbuzenské sňatky víceméně normální - například Abrahámova žena Sára byla jeho nevlastní setra - otce měli stejného, matky byly různé (1.Mojžíšova 20,12). Lot, který vyšel ze Sodomy, neměl nikoho ze svého rodu, komu by mohl dát své dcery. Nakonec to vyřešily dcery samy tím, že otce opily a zplodily s ním rody Moábců a Amonců (1.Mojžíšova 19,36-38). A udělaly to zřejmě v souladu s Boží vůlí, protože je Bůh za to nepotrestal. A Bůh, který je Bohem, ten jistě vytvořil DNA a DNA třeba měla za úkol degenerovat až v dobách, kdy už byla země dostatečně zalidněná - a Bůh příbuzenské svazky zakázal. Pokud chcete příklad z dnešní doby - představme si, že pocházím z rodu Jana Žižky. Vezmu si za manželku ženu, která je také z rodu Jana Žižky, ale její rodina bydlela úplně jinde než moje rodina.
Bude se dát říct, že protože pocházíme oba z Jana Žižky, naše původní DNA byla kdysi stejná, že dnes, po 600 letech jsme stále pokrevní příbuzní a náš sňatek by byl "incestem"?

Nahoru

Proč křesťani odsuzují homosexuály?
Tohle je velmi delikátní otázka, která nemá jasnou odpověď. Mám za to, že Bůh homosoexuály nestvořil. Bůh stvořil sex k tomu, aby se lidi množili - pokud by lidi neměli z "množení" potěšení, pravděpodobně by se této "zábavě", která přináší další hladové krky, nevěnovali.
Homosexualita nerozmnožuje lidstvo, Bůh na ní tedy pravděpodobně neměl zájem. Ve starém zákonu je přímo zakázána (3.Mojžíšova 18,22) a dá se předpokládat, že Sodoma a Gomora byla zničena také kvůli "sodomii".
Ve chvíli, kdy Ježíš Kristus naplnil Zákon, vyvázal ty, kteří mu věří, z područenství Zákona a dalo by se usuzovat, že homosexualita bude tolerovanější. Nicméně stále platí, že Bůh homosexualitu nestvořil a že tedy homosexualita je stav, který vznikl následkem dávného hříchu (o tom není v Bibli zmínka) - ale dá se předpokládat, že podobně jako Adam byl sveden, byl sveden jeden z jeho potomků k žádosti ke stejnému pohlaví. Tento hřích mohl být zakódován v DNA, takže se skutečně dnešní homosexuálové mohou rodit jako lidé, kteří nemají na výběr. Zvlášť v tomto případě, ale i ve většině ostatních proto platí Matouš 7,1: Nesuďte (svého bližního), abyste sami nebyli souzeni.

Nahoru

Jaký je význam velikonoc?
Velikonoce jsou křesťanské svátky, kdy se slaví ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Dále jsou to židovské svátky, které slavil i Žid Ježíš Kristus. Židé slaví výročí svého vysvobození z Egypta, den, který se nazýval Velká Noc, kdy Egypťanům zemřely všechny prvorozené děti a veškerý prvorozený dobytek. Židé pak jedli nekvašené chleby a beránka (odtud zvyk pečení bábovky ve tvaru beránka). A dále jsou to pak pohanské svátky jara, kdy je potřeba děvčata omladit a probudit ze zimního spánku šleháním a poléváním vodou. Tento zvyk nemá nic společného s křesťanstvím.

Nahoru

Zmrtvýchvstání
Ježíš Kristus byl prvorozený Boží syn, poslaný Bohem ke spáse lidem. Lidé žijí ve svém hříchu, který Bůh nesnese. Aby tedy smířil tyto nesmiřitelné světy, stal se Bůh v Ježíši Kristu člověkem, který byl absolutně bez hříchu a když byl ukřižován, byl vlastně lidskou obětí, která na sebe vzala zástupně všechny hříchy a tím smířila lidi s Bohem. Ten, kdo uvěří tomu, že Ježíš Kristus na sebe vzal všechny hříchy světa, zemřel a byl oživený, ten může překonat propast mezi hříšným světem a Bohem, který je bez hříchu. Toto je ovšem pouze nabídka, kterou může člověk odmítnout a zemřít ve svém hříchu (po smrti odejít do pekla místo do nebe).
Zmrtvýchvstání samotné pak není ojedinělý čin, který se přihodil jen Ježíši - sám Ježíš zmrtvýchvstal Lazara a další, proroci pak obživili různé lidi jak před Ježíšem (např. prorok Eliáš), tak i po Ježíši (například apoštol Petr nebo apoštol Pavel).

Nahoru

"Ježíš umřel za něčí hřích, ale ne za můj"
Nevěřící nechápou, že jsou hříšní a cítí se být křesťany, kteří jim Ježíše zvěstují, obtěžovaní, že se "nikoho o žádnou zástupnou smrt neprosili". Vychází to z nepochopení toho, co se bude dít po fyzické smrti člověka - věřící věří v to, že smrtí život nekončí a že je potřeba už na tomto světě se na posmrtný život připravit - a mají zodpovědnost tuto zprávu nevěřícím přinést.
Dá se to přirovnat k otci plicnímu lékaři a synovi silnému kuřákovi. Otec ví ze své zkušenosti, že se jeho syn zabíjí a snaží se syna přesvědčit, aby se od tohoto zlozvyku odpoutal. Syn ale nechce slyšet, co se stane za rok nebo za deset let, syn nevěří, že zrovna on by měl na kouření umřít.
Protože některým křesťanům záleží na svých bližních a na tom, aby "přežili", snaží se je při každé příležitosti přesvědčit o "své" pravdě. Tím samozřejmě neobhajuji chování brain-washing církví, jako třeba Strážné Věže nebo Mormonů, kteří svou horlivostí často nevěřící spíš odrazují a dokonce bych si troufl tvrdit, svádí na zcestí.

Nahoru

"Bible je snůška mýtů"
Pro nevěřícího člověka to tak je, hodně záleží na úhlu pohledu. Pokud se držíme marxisticko-leninské pravdy, pak víme, že to, co není přirozené (tedy jasné, viditelné, opakovatelné, měřitelné atd.), je nadpřirozené a napřirozené neexistuje, existuje pouze zatím nepoznané. Já marxista nejsem a mám za to, že fantazie lidí (a zvlášť těch starověkých) zas tak bezbřehá nebyla, že jejich záznamy se často opírají o reálné skutečnosti. Například v pohádkách vystupují často postavy, které kolem sebe nevidíme, ale v Bibli je o nich zmínka - jde například o anděly, různá strašidla (démony) nebo obry, kteří podle Bible vznikli ze spojení andělů s lidskými dívkami (1.Mojžíšova.6,4). S jedním z obrů, Goliášem, pak bojoval král David, což rozhodně není vymyšlená postava a ani Davidovi pak nejsou připisovány žádné nadpřirozené skutky, které by ho jistě v glorifikační kronice jeho činů provázely na každém kroku. Dokonce i řecká mytologie zřejmě nebyla vymyšlená, nebo alespoň zčásti - já například v postavách řeckých bohů vidím postavy jednotlivých démonů, kteří se pletli lidem do cesty a udivovali svými napřirozenými schopnostmi.
Ale zpět k Bibli - Bibli nenapsal jeden člověk, ale je to soubor 66-ti knih od různých autorů, které byly psané pod inspirací Boha. To, že všechny příběhy byly inspirované Bohem se samozřejmě nedá dokázat, ale jako nepřímý důkaz se dá uvést, na knihách Nového Zákona se shodly všechny křesťanské církve v celé historii, na Starém Zákoně se shodly dokonce všechny křesťanské církve i s židovskými, pouze katolická církev má ve své Bibli navíc několik knih tzv. Deuterokanonických knih. Tato shoda nebo výběr knih do Bible se děl vnuknutím a dlouhými jednáními mezi nejvyššími představiteli církví. Určitě se tedy nejedná o rozhodnutí jednoho člověka, např. krále, který by svou vizi vnutil celému světu.
Z křesťanského hlediska je Bible způsob, jakým Bůh promlouvá k lidem. Bůh inspiroval různé lidi k sepsání Bible a v jejím obsahu zahrnul informace o Sobě a svých záměrech a to tak, že to při letmém čtení není úplně jasné. Teprve čtenář, který k písmu přistupuje s pokorou, dočte se se různé věci na místech, která pročítal již dřív bezúspěšně. Bůh tedy odhaluje část pravdy lidem, kterým chce a kdy on sám chce. Tím se zamezuje inflaci Božího slova: pravdu poznají jen ti, kteří jsou ji hodni.

Nahoru

Co je to parchant?
Na závěr bych se rád zamyslel nad slovem parchant, spávněji spíše panchart, staroněmecky Banchart, tedy dítě zplozené mimo manželství, někde "na lavici" (dnes Bankert, Bank=lavice). Ve vztahu k Bohu je tedy toto slovo velmi nepřípadné - kdo by s kým navíc ještě s někým "nezákonným" mohl zplodit nejvyšší bytost, stvořitele? Hloupost, že?
Slovo sadistický pak snad ani nemá cenu zmiňovat - jak lze Boha stvořitele přirovnávat k nějakému Markýzi de Sade, který kromě názvu sexuální úchylky nikdy nic nestvořil?
No nic, všichni používáme cizí slova, která nevíme, co znamenají - ale pokud nám v nejdůležitější otázce našeho života pro rozhodnutí chybí dostatek víry, měli bychom se alespoň snažit opustit zažitá klišé a lidské zvyklosti a nad otázkou existence Boha se pořádně zamyslet.
Co se týče smyslu života - proč tady na světě my lidé vlastně jsme - Bůh stvořil člověka ke svému obrazu - tedy stvoření byl Jeho záměr. Jestli ale svět měl být takový, jaký je, se všemi válkami - sloužící pro pobavení Boha - Goethe napsal "Božská komedie" - jestli je svět opravdu komedie, tak asi můžeme být vděční za to, že se ji můžeme zůčastnit.
Pokud je svět špatný proto, že Bůh nechal lidi svobodně se rozhodovat - to by mohli nevěřící kvitovat, to přece chtějí, ne? Jak to ale je, to ví Bůh, my se o tom můžem jenom dohadovat.

Když jsem byl kdysi na vojně, byl tam jeden mladík, který, když jsme došli na otázku existence Boha, měl hned jasno: "Bůh prostě není".
Jinými slovy: Proč by měl být? Vždyť mu to říkala soudružka učitelka ve škole, že si lidi stvořili Boha, protože se báli bouřky. Jasně, soudruzi a soudružky by nám přece nelhali, navíc soudružka učitelka to měla jasně potvrzeno od soudruha generálního tajemníka KSČ, kterému to jasně potvrdil generální tajemník KSSS.
A ten o tom něco musí vědět.
Můj dědeček byl za války v koncentráku a po návratu vykládal, že většina jeho spoluvěznů ve vězení našla víru. Dokonce i učitelé, kteří byli v té době skoro bez vyjímky atheisté, si psali domů, aby jim poslali Bible. A jedině s pomocí víry koncentrák přežili.

Nahoru

"...stejně tak, jak se dá ptát: Proč by měl být Bůh?, já se ptám: A proč by být neměl?..."


Pokud Vás zajímají další informace o křesťanství, můžete se
plynule přesunout na jednotlivé systematicky uspořádané
Lekce víry