O Bibli

Z jakých knih se Bible skládá?
Bible se skládá ze 66-ti knih Starého Zákona a Nového Zákona. Zjednodušeně se dá říct, že Starý Zákon obsahuje dobu od stvoření světa do příchodu Ježíše Krista a Nový Zákon asi prvních sto let našeho letopočtu, kdy Ježíš Kristus žil a po jeho nanebevzetí se formovala prvotní křesťanská (katolická) církev.

Starý Zákon
Deuterokanonické knihy
Nový Zákon
Jak se k nám Bible dostala?
Proč je text nesourodý, rozdělený uprostřed věty čísly
Jaký je význam odkazů?

Starý Zákon
Židé si rozdělují Starý Zákon na tři části: Zákon (Tóra), Proroci (Talmud) a Spisy. Deuterokanonické knihy
Starý Zákon uznávají jak Křesťané, tak i Židé ve všech těchto jeho knihách. Speciálně katolíci pak mají konec Starého Zákona rozšířený o tzv. Deuterokanonické knihy, které uznávají pouze katolíci. Těchto knih je devět, jsou psané stejným stylem jako kanonické, dokonce vypovídají i o období předcházejícím narození Krista (Makabejské války), o kterém kanonické knihy mlčí, ale jejich autorství není úplně potvrzené nebo je jiný důvod, každopádně se na těchto knihách ostatní církve neshodly.

Nový Zákon
Nový Zákon uznávají pouze Křesťané (Katolíci a pak Protestanti, mezi které patří Evangelíci, Husité, Baptisti, Adventisti atd.).
Skládá se ze čtyř Evangelií (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) - která podávají podobnou zprávu o životě a smrti Ježíše Krista očima čtyř Apoštolů a učedníků. Následují Skutky Apoštolů o zázracích Apoštolů po nanebevzetí Ježíše Krista a Listy církvím od Ježíšových následníků (hlavně) Pavla, Petra a Jana.
Nový Zákon pak uzavírá kniha, která je oproti ostatním knihám vyjímečná - Janovo Zjevení neboli Apokalypsa.
Zatímco Starý Zákon hovoří o "minulosti", Nový Zákon o Ježíšově (ale i dnešní) "současnosti", Zjevení pak hovoří o "budoucnosti" - hrůzném vidění apoštola Jana o budoucím konci světa.

Jak se k nám Bible dostala?
Bible, původně psaná hebrejsky a aramejsky, byla překládána do tehdy světových jazyků, zejména řečtiny a latiny, nejznámějšími překlady je pak řecká Septuaginta (což znamená "sedmdesát", protože podle legendy ji prý překládalo 70 učenců během 70-ti dnů) ze 3. století př.K. (před Kristem; nebo ze školy si pamatujeme označení př.n.l. (před našim letopočtem, časově se jedná o totéž) a latinská Vulgáta ze 4. století p.K. (po Kristu, n.l.) Z těchto dvou knih pak vznikaly překlady do dalších jazyků, které byly v 17. století sjednoceny do "schválených verzí", které odpovídají anglické King James Version z r. 1611, u nás pak Bibli Kralické z r. 1613.
Tyto Bible se považují za nejlepší překlady vůbec až dodnes. Bohužel, vzhledem k vývoji jazyka, se tyto Bible staly některým dnešním lidem nesrozumitelné a proto se i v dnešní době provádějí tzv. moderní překlady - v Česku se jedná hlavně o Ekumenickou Bibli z r. 1985, na které se podílela většina církví, v anglofonní oblasti pak např. New English Bible z r. 1970. Tyto moderní Bible, které čerpaly nejen ze Septuaginy a Vulgáty, ale i z některých původních dochovaných svitků, bývají pro čtenáře-začátečníka srozumitelnější, pokročilejší pak většinou uznávají, že Kralický/King James překlad bývá výstižnější.

Proč je text nesourodý, rozdělený uprostřed věty čísly, proč jsou některá slova psaná kurzívou nebo jsou v závorce?
Původní texty, ze kterých se Bible překládala, nebyly kompletní - nebyla nalezena jedna celá židovská Bible která by se "jenom" přeložila. Jednotlivé knihy nebo i fragmenty knih byly psané na více či méně poškozených svitcích umístěných v knihovnách po celém světě. Byly psané v různých jazycích - hebrejštině, aramejštině, řečtině atd. K tomu přistupují různé gramatické zvláštnosti - např. hebrejské písmo nepoužívalo samohlásky, slova byla tedy jenom seskupením souhlásek. Stavba věty byla vzhledem k evropským jazykům zvláštní, takže překladatel, srovnávající texty z různých svitků obdržel text, který sám o sobě mohl být zavádějící nebo špatně srozumitelný. Překladatelé tedy pro snažší pochopení vkládali do textu slova, která v původním textu nebyla, ale která byla nezbytná pro pochopení myšlenky. Tato slova však jako nepůvodní byla vysazena odlišným písmem, nejčastěji kurzívou nebo závorkami.
Jednotlivé verše jsou očíslované pro snadné vyhledávání a označování jednotlivých pasáží textu. Toto číslování veršů v původních knihách nebylo, bylo zavedeno až dodatečně (někdy ve středověku).
S přímou řečí (někdo mluví), kterou označujeme uvozovkami, si středověké Bible nedělaly hlavu a uvozovky nepoužívaly. Ekumenická Bible podle současné gramatiky přímou řeč uvozovkami označuje. Nepřímá řeč (někdo mluví o tom, že např. Bůh řekl toto:) je pak označována obrácenými lomenými závorkami (směrem k textu, tedy např. Pavel říká, že "Bůh řekl: >Toto<")
Jako nápad pak, vzatý z jisté verze Bible, je v těchto verších použito označování červenou barvou všeho, co řekl Ježíš.

Jaký je význam odkazů?
Odkazy k veršům jsou černé podtržené odkazy na konci některých veršů. Tyto odkazy jsou psané v knižní Kralické Bibli přímo za veršem (tak jako tady), v knižní Ekumenické jsou pak psané až na stránce dole pod čarou, takže, byť je jich víc, než v Kralické Bibli, jsou na místě kde si jich čtenář nevšimne, natož aby je pak vyhledával. V Kralické Bibli jsou sice lépe viditelné, ale i tak není spousta čtenářů ochotna si přečíst jeden verš a pak listovat do tří různých knih, aby zjistila, na které další verše ten původní odkazoval.
Přitom pro systematického člověka, jakým se cítím být i já, jsou právě tyto odkazy velmi důležité. Říkají nám, kde v Bibli bylo něco podobného už zmíněno - např. stejná událost je popsaná v Matoušově i Lukášově evangeliu - proto na konci jednoho tohoto verše v Matoušovi je odkaz na obdobný verš v Lukášovi.
No nic světoborného, řeklo by se. Ale někdy je stejná událost popsaná ve druhé knize tak, že se stane pochopitelnější.
Co však považuji za nejdůležitější, jsou odkazy z evangelií do Starého Zákona - k prorokům. Proroci už 500 až 1000 let před Kristem předpovídali jeho příchod. Je důležité si připomenout, že některá z události evangeliu už byla předpovězena stovky let dopředu - pokud ovšem jsme tuto možnost ochotní přijmout.

Pokud nejsme - nemáme tu představivost a jsme ochotní přijmout pouze to, na co si můžeme sáhnout, jak pak můžeme věřit, že existuje Amerika, když jsme tam nebyli, jak můžeme věřit, že existují hvězdy - že nejsou jenom ve výšce nalepené, kdo z nás byl tak vysoko, aby viděl, že je Země kulatá? Věříme tomu, co říkají v televizi, ale nevěříme tomu, co se píše v Knize?

Tak abych se vrátil k odkazům - smysl, pro nás pohodlné nelistovače je v tom, že když si přečtu verš a zajímá mě, co se k němu vztahuje, můžu se k tomu jedním kliknutím myši dostat. I tam může být nějaký odkaz dál - nepřipomíná Vám to počátky internetového surfování?
Rád bych vám i sobě zpřístupnil tuto možnost odkazování v celé Bibli. Ale bohužel to nejde - na to skutečně nemám ani serverovou kapacitu, ani schopnost Bibli komplexně "přepsat". Odkazování s počtem veršů totiž narůstá nikoliv aritmetickou, ale geometrickou řadou. Tolik času v životě na to fakt nemám. Navíc, pokud by zde byla Bible celá, ztrácelo by to ten původní smysl - zpřístupnit vybrané verše - ten, kdo nebude surfovat po odkazech, byl by odrazen dlouhým textem, který si může přečíst v papírové Bibli.
Nyní mám vybraných 3000 veršů z 64 knih v jednom souboru zvící dvou megabajtů - omlouvám se těm, kteří mají pomalé připojení, že museli tak dlouho čekat na načtení - celá Bible by měla asi 20 MB - tedy 10x víc. Samozřejmě, mohl bych jednotlivé knihy (např.) rozdělit do jednotlivých souborů - ale pokud jsme v jednom souboru - můžu vyhledávat i windowsovským způsobem (Ctrl^F) ve všech knihách naráz! - v tom druhém případě bych stejné hledání musel provádět opakovaně ve všech 66-ti knihách.
Budem se tedy pohybovat jen ve vybraných verších a vybraných odkazech. Protože se ale necítím být natolik vyvolený, abych mohl stanovovat, co je v Bibli důležité a co ne, jsem otevřený i vašim názorům, některé verše můžu podle vašeho přání přidat nebo naopak odebrat a tím výběr "kultivovat". Ovšem, nechávám si právo Veta.